Alois Musil zvaný Músa ar Rueili

Autor: Oldřich KLOBAS

Ukázka z knihy

Pozdě odpoledne dorazili do oblasti, kde se nacházel zámeček Kusejr Amra. K samostatnému objektu se přibližovali opatrně, nemohl vědět, zda se uvnitř neskrývá nepřítel. Ve stínu kamenné zdi sklouzli ze sedel. . Hájel se okamžitě vyšplhal na střechu, lehl na břicho a dalekohledem pozorně obhlížel krajinu. Musil zatím sňal ze zvířete zavazadlo a učinil několik kroků k zámečku. „Kam neseš, Múso, ten tlumok?“ volala za ním Kuftán. „Dovnitř přece. Mezi stěnami budeme chráněni ve dne před sluncem a v noci před chladem a rosou.“ „Nechť nás Alláh zaštítí před ukamenovaným ďáblem! Copak můžeme nocovat v místě, kde nocují duchové?“ děsil se Kuftán. Musil, aby se nedostal do konfliktu s těžko pochopitelnou pověrčivostí beduínů, raději se vrátil nazpět. Utábořili se za pobořenou studní, pár metrů od zámečku. Velbloudice Kuftán odvedl kousek dál do údolí. Potom už se Musil nedal zadržet a nedočkavě spěchal k objektu, který po dva minulé roky zaujímal dominantní postavení v jeho myšlení a představách. Krev mu bušila v žilách, když s horečnatýma očima vstupoval do prostor, kam žádný Evropan dosud nevkročil a které skrývaly fantastický objev. Dokumentace maleb na stěnách zámečku měla Musilovi pomoci zpevnit otřesené postavení ve vědeckém světě, získat zadostiučinění a slávu.