V Čechách jen stěží najdeme území, srovnatelné s Kolínskem. Starobylý kraj králů, slavných měst, bohatých klášterů a šlechtických rodů má dějiny, které by mu jiné části naší země mohly závidět. Léta prosperity také tady střídaly doby neštěstí, zmaru a utrpení. Jednou zde lidé žili šťastně mezi zlátnoucími obilnými poli a kvetoucím ovocnými sady, jindy se tudy valil dým ze spálenišť a ozýval se žalostný hlas umíráčku. Běžely roky a staletí, a tak jako proud Labe na podzim odnáší zlatavé listí, nesla s sebou lidská paměť všechny ty veselé i smutné příběhy. Některé uchovala a doplnila, jiné zas navždy uvrhla do bezedné hlubiny zapomnění. Vznikla tak pestrá mozaika, v níž při troše pozornosti rozeznáme krásný obraz sestavený z mýtů, legend i skutečných dějů.
Před dávnými časy, kdy se v místech dnešního města jen proháněl vítr zelenou travou a hustými lesy, žil ve sluji pod Zámeckou skálou na břehu Labe jednohlavý drak. A nebylo to obyčejné stvoření. V noci totiž získával lidskou podobu a vyrážel do okolí na návštěvy k rybářům a osadníkům, kteří bydleli v okolí řeky. Protože byl příjemným společníkem, a vždy přinesl nějaký přátelský dar, měli ho lidé rádi a ani jim nevadilo, že ho vídávají jen po setmění. Jenže roky plynuly a do kraje přišli ze západu noví kolonisté. Mluvili cizí hrdelní řečí a začali na skalnatém břehu budovat město. Hladina Labe ožila pohybem lodí, říční břehy desítkami hlasů a všude se ozýval stavební a obchodní ruch. Zvěř z celého okolí byla vyděšena a nejvíce ze všech labský drak. Tytam byly jeho noční vycházky po okolí. Drak se nových příchozích bál, ven vycházel jen zřídka a raději zůstával ve své sluji, kde strádal smutkem z osamění. Když už nemohl svou samotu vydržet, vylézal po setmění v lidské podobě na protější skálu a pozoroval přes řeku bujarý život nového města.
DRAHOVZAL, Martin. Báje a legendy Kolínska a Kouřimska. Kolín : vlastní náklad, 2004. 227 s.