Dudáci a vlčí hlavy

Autor: Zdeněk ŠMÍD

Ukázka z knihy

…Chtěl jsem oslavit dávná pokolení, která dokázala ctít stůl. Při psaní mě obklopoval dnešek, o kterém se tvrdívá, že nectí nic. Ale na Chodsku je všechno jinak. Koukni z okna, řekl mi jednou kamarád z Domažlic a v očích měl výraz Fráni Šrámka, když duje stříbrný vítr, vidíš tu nádheru? Pršelo a Domažlice vyhlížely vcelku odpudivě. Přece ta naše domažlická věž, šeptal, měří padesát šest metrů! Říkají, že je nakřivo, ale já tomu nevěřím. Ta věž je strašně nakřivo. Bylo by však surové ho o tom přesvědčovat. On ji nenarovná a jde o zcela jiné věci. Moji domažličtí kamarádi procítěně zpívají chodské písničky, protože jsou sportovci, šíří jejich slávu po sportovních restauracích celé republiky, ano i v zahraničí. Takhle se zpívá u nás na Chodsku, dodávají agresivně, je tady snad někdo, kdo neslyší ty city?  Jiní Chodové jsou ještě horší. Hádají se, mají vždycky pravdu, věří, že Chodsko je ekonomicky, strategicky, kulturně a vůbec nejvýznamnější oblastí severní polokoule, když si povídají, křičí, a když křičí, rovnou se perou. Život mezi nimi není jednoduchý, leccos nás však naučí…