Lanžhot : Příroda a dějiny

Autor: kolektiv autorů

Ukázka z knihy

V Lanžhotě nebyla za Bočkajových vpádů vypálena jen selská stavení, ale vyhořel i kostel a obydlí novokřtěnců. Houževnatí toufaři je však obnovili a v roce 1612 k němu přistavěli ještě sesterský dům. Lanžhot byl před třicetiletou válkou samostatným statkem. Svědčí o tom mimo vrchnostenských hospodářských záznamů také přípis brněnského krajského úřadu z roku 1613, kterým se přikazují do Lanžhota na zimní kvartýr vojáci. Tehdy nebývala pro vojáky k dispozici kasárna, oddíly byly ubytovány buď jako posádky v pevnostech, nebo hrazených městech, na válečném tažení pak v polních leženích nebo osadách, kam právě dorazily; v zimě, kdy se neválčilo, byly jednotlivé pluky nebo jejich části rozmístěny do městeček a vesnic. Když obecní starší rozdělili po dohodě s „kvartýrmachrem“ vojáky po statcích a chalupách, záleželo již jen na hospodáři a jeho rodině, jak s „pány soldáty“ vyjdou. Ke složitým situacím docházelo tam, kde byl v domě mladá hospodyně nebo dospělé dcery. Vojáci byli často pěkní chlapci a denní styk s nimi přinášel užší citové vazby. Lanžhoťané posuzovali sbližování děvčat s vojáky různě, nejhorší bylo, když regiment náhle odtáhl a děvče zůstalo „v hanbě“. Nastal jí trudný život, někdy se jí rodina zřekla a nešťastnici nezbývalo nic jiného, než skočit do Moravy.