Snahou obou autorek (sester) bylo sesbírat střípky místní lidové slovesnosti a vzpomínek pamětníků ze Slavičína. Cílem jejich snahy bylo zaznamenat jedinečné skvosty lidové tvorby a okamžiky ze života lidí rodného kraje a také podnítit v jeho obyvatelích touhu poznávat své kořeny, vzbuzovat v nich hrdost na svůj kraj a na své předky. Publikace slouží k poznání bohaté historie a mentality lidí jižního Valašska a Luhačovického Zálesí, k inspiraci pro místní národopisné soubory, k využití pro knihovníky, pedagogy a pro širokou veřejnost.
Konec dubna oslavovala chasa „pálením čarodějnic“. To sa udělál na kopci oheň, chasa za zpěvu pálila metly a vyhazovala rozpálené a hořící metly do výšky a přeskakovala oheň. To sa tahlo do deseti až jedenácti hodin večér. Do rána byla plná dědina „májů“, kde byly cérky, tam mládenci postavili každý pro svoju děvčicu mája, chtěla-li cérka vědět, kdo ju má rád, dávala pozor, kdo máj stavjál. Stavjál sa na náměstí ešče jeden veliký máj, kerý býl společným dílem mládenců a cérek. Nekdy moseli máj mládenci aj hlídat, aby jim ho neshodili raubíři z jinych dědin. Lipovjanom kteréhosi roku skácali v noci máj „lúčané“ – ogaři z vedlejší dědiny Loučka a to byla veliká haňba. Koncem května bylo oznámené „stínání mája“. Chlapci a cérky uplétli kytičky, věnečky a zamétli prostranství okolo mája, nachystaly sa lavky a stoly a jeden stolek u mája, kde sa prodáváním kytiček vybíralo vstupné a na poctu sa podávala kořalka. Přišli muzikanti, kat s pilků, kohút (chlap spravený za kohúta) a za doprovodu muziky cérky a chlapci šli v průvodu. Každý popadl svoju a tančilo sa okolo mája, potom sa máj sťál , průvod sa seřadíl a šlo sa do hospody tancovat až do rána.
(dle pamětí J. Studenky a A. Poláškové)
MALÍKOVÁ, Emílie; POLÁŠKOVÁ, Jana. Lidové tradice Slavičínska v podání pamětníků : (národopisné zlomky o Slavičíně a okolí). Slavičín : Knihovna Františka Bartoše ve Zlíně a Městská knihovna ve Slavičíně, 2001. 44 s. ISBN 80-238-7918-9.