Lidové tradice Slavičínska v podání pamětníků: (Národopisné zlomky o Slavičíně a okolí)

Autoři: Emílie MALÍKOVÁ, Jana POLÁŠKOVÁ

Ukázka z knihy

Konec dubna oslavovala chasa „pálením čarodějnic“. To sa udělál na kopci oheň, chasa za zpěvu pálila metly a vyhazovala rozpálené a hořící metly do výšky a přeskakovala oheň. To sa tahlo do deseti až jedenácti hodin večér. Do rána byla plná dědina „májů“, kde byly cérky, tam mládenci postavili každý pro svoju děvčicu mája, chtěla-li cérka vědět, kdo ju má rád, dávala pozor, kdo máj stavjál. Stavjál sa na náměstí ešče jeden veliký máj, kerý býl společným dílem mládenců a cérek. Nekdy moseli máj mládenci aj hlídat, aby jim ho neshodili raubíři z jinych dědin. Lipovjanom kteréhosi roku skácali v noci  máj „lúčané“ – ogaři z vedlejší dědiny Loučka a to byla veliká haňba. Koncem května bylo oznámené „stínání mája“. Chlapci a cérky uplétli kytičky, věnečky a zamétli prostranství okolo mája, nachystaly sa  lavky a stoly a jeden stolek u mája, kde sa prodáváním kytiček vybíralo vstupné a na poctu sa podávala kořalka. Přišli muzikanti, kat s pilků, kohút (chlap spravený za kohúta) a za doprovodu muziky cérky a chlapci šli v průvodu. Každý popadl svoju a tančilo sa okolo mája, potom sa máj sťál , průvod sa seřadíl a šlo sa do hospody tancovat až do rána.

(dle pamětí J. Studenky a A. Poláškové)