Strakonický rodák, autor knih o dějinách Strakonic, napsal úsměvné a lidské vzpomínání na svůj život, prožitý ve Strakonicích. Píše o obyčejných lidech a běžném životě v podstatě celého 20. století. Zjistíme, jak se světové události dotkly malého města a jeho obyvatel. Kniha je doplněna fotografiemi z autorova archivu.
V té době jsme poštou dostali bedničku od tety Anny, maminčiny nejstarší sestry, která žila asi od roku 1903 v Americe. Byly v ní vysoké konzervy ryb, z nich na mne udělaly dojem změklé tlusté páteřní kosti, které mi nejvíce chutnaly. Teta psala pravidelně, bylo vidět, že se jim žilo dost těžce, ale zachovala si prostý lidský rozum. Asi v roce 1920 se do domku, v kterém jsme bydleli, přistěhoval německý železničář s manželkou. Ona byla robustní, on drobný, česky neuměli. Paní k nám chodila, protože maminka i táta uměli německy. Jelikož bylo nařízeno, že čeští železničáři musejí udělat zkoušku z češtiny, dotklo se to jejího muže, který prohlašoval, že čeština je moc těžká, že se jí nikdy nenaučí. Léčil své trudy popíjením a jednou večer střílel po své ženě z revolveru, naštěstí netrefil.
CVRČEK, Jan Zdeněk. Mých devadesát let, aneb, Pamatuji dva císaře a deset prezidentů. Strakonice : Muzeum středního Pootaví, 2007. 327 s. Projekt byl podpořen v rámci grantového programu Jihočeského kraje a města Strakonice. ISBN 978-80-254-0731-8.