Homo Faber

Ukázka z knihy

Startovali jsme z newyorského letiště La Guardia s tříhodinovým zpožděním kvůli sněhové bouři. Letěli jsme , jako obvykle na této lince, typem Super-Constellation. Uchystal jsem se hned ke spaní, byla noc. Dalších čtyřicet minut jsme čekali venku na rozjezdové dráze, sníh před reflektory, hustý drobný sníh, sněhové víry nad dráhou, a co mě znervózňovalo, takže jsem hned neusnul, nebyly noviny, které rozdávala naše stewardka, FIRST PICTURES OF WORLD'S GREATEST AIR CRASH IN NEVADA, novinka, kterou jsem četl už v poledne, ale chvění stojícího stroje se spuštěnými motory - k tomu ten mladý Němec vedle mne, hned jsem si ho všiml, nevím proč, vzbudil mou pozornost, když si svlékal kabát, když si sedal a vytahoval puky, když nedělal vůbec nic, jen čekal na odlet jako my všichni a normálně seděl v křesle, blondýn s růžovou pletí, jenž se okamžitě představil, ještě než jsme se připoutali. Jeho jméno jsem přeslechl, motory řvaly, jak je zkoušeli jeden po druhém na plný plyn -

Byl jsem k smrti unaven.

Celé tři hodiny, co jsme čekali na odlet, do mne Iva hučela, ačkoli ví, že se nechci ženit.

Byl jsem rád, že jsem sám.

Konečně se letadlo hnulo -