Žánr | Mladší školní věk (6 – 11 let) |
---|---|
Doporučil(a) | Prof. PhDr. Svatava URBANOVÁ, CSc. |
Příběh o záhadných tvorech, kteří tak trochu připomínají neviditelné domácí skřítky a tak trochu pidilidi, protože postupně splývají s osobnostmi svých domácích. Od pozvolného představování lichožroutů a malého Hyhlíka a jeho bratranců, starého mládence a muzikanta pana Vavřince a profesora Kadeřábka zabývajícího se studiem lichožroutů, se dostáváme do víru událostí. Vynalézavě, hravě a nečekaně, s použitím nonsensových prvků, jazykových hříček a s využitím postupů známých z gansterských filmů se zdůvodňuje, proč se nám vždy ztrácí jen jedna ponožka z páru a vzniká licháč a jak zásadní se stává skutečnost, kde a s kým a jak žijeme.
Profesor se otočil do sálu, otevřel své dílo a začal číst. "po staletí tento tvor - ne člověk a ne zvíře - lidstvo provází a sužuje, a přesto nebyl dosud nikým spatřen, natožpak popsán. Kdo je ten tajemný společník a škůdce člověka? LICHOŽROUT! To jméno dostal ode mne a dávám mu přednost před výrazem ponožkožrout, který..." "Chceme je vidět! Chceme je vidět!" přerušil ho skandováním a dupotem netrpělivě vědci. "Ano, ano, dočkáte se," utišil je profesor. "Jak mých lichožroutů, tak vydání mého díla. Budu tedy raději hovořit spatra." S povzdechem zaklapl desky knihy. "První lichožrout, s nímž jsem se osobně setkal, se jmenoval Tulamor." (Nato se ozval potlesk několika badatelů, kteří přiletěli až z Irska.) "Tulamor junior," upřesnil profesor. "Jeho otec Tulamor senior, zvaný Padre alias Velký šéf, býval mafiánským bossem a své ponožkové impérium měl na půdě mé vily."