Žánr | Publicistika |
---|---|
Doporučil(a) | Mgr. Vít KOUŘIL |
Reportáže a úvahy Mileny Jesenské otištěné v Peroutkově časopisu Přítomnost zpravidla neřešily "velkou" politiku, ale jsou citlivým svědectvím o zániku prvorepublikového Československa. Jesenská si soucitně všímá jednotlivých osudů německých, židovských i českých emigrantů, vyjíždí do horských vesnic a podhorských měst v Sudetech, zaznamenává poslední dny Karla Čapka, i s postupující bezvýchodností situace píše střízlivě a hrdě. Pár měsíců po pádu Československa byla Jesenská zatčena a necelý rok před koncem války umírá v koncentračním táboře Ravensbrück. Pozorovací talent, společenský přehled, demokratický idealismus a vysoká stylistická úroveň textů zaručují, že autorka nevstoupí do ději literatury jen jako přítelkyně Franze Kafky.
Úloha reportéra se někdy podobá úloze hyeny. Obchází s notýskem a zapisuje lidské útrapy, aby je sdělil novinám. Kdyby to dělal bez jiskřičky naděje, že jeho vytištěná slova pomohou, nestál by ani za podání ruky. Pro tuto naději se omlouvám všem, které jsem v posledních dnech vyhledala v jejich brlozích, za zvídavost svého vyptávání, jež muselo být bolestné a dotěrné. Musela jsem jim nutně připadat jako člověk z druhého, bezpečného břehu, který zapisuje s tužtičkou v ruce míru jejich strádání. Stála jsem před nimi zahanbena, neboť mne očekával vlídný domov, práce a zítřek. Otřese-li se však jednou půda mého domova ničivým výbuchem, jako se otřásly domovy jejich, budeme pak pravděpodobně stát všichni proti společnému nepříteli - a doufám, že se znovu shledáme. Každý soucítí s druhým člověkem jen do té míry, pokud si sám dovede představit jeho osud. Proto většinou chudí lidé snadněji a obětavěji darují než bohatí, proto dovede voják nasadit život za kamaráda, proto se vydávají četníci dobrovolně na honbu za člověkem, který skolil četníka, proto chudáci na svazích hor ukrývají zbojníky, proto židé celého světa podporují židovské emigranty.
(Lidé na výspě, 27. října 1937)