Pohádka o zlobivé kryse

Ukázka z knihy

Od dob, kdy jsme žili v jeskyních, musíme pořád něco démonizovat. A po nějaké době se démoni stávají jedinou pravdou, kterou skutečně známe. Rodíme se do světa plného přejatých představ, bezpečného způsobu nahlížení věcí, a jak vyrůstáme, tento svět nás stále více obklopuje. Je těžké o tom všem pochybovat. Svět má sklon odolávat zpochybňování svých předpokladů, a v dějinách to měli nekonformní myslitelé vždycky těžké. Je mnohem snazší přejmout většinový názor. V opačném případě je z vás rebel, jste divní… a divnost a rebelství jsou vždycky podezřelé.

Takže, co uděláte, když vás vychovávají v přesvědčení, že ten démon jste vy?

Takové to může být, když jste dítě, které se nemůže spolehnout na dospělé kolem sebe, a oni navíc nacházejí potěšení v tom, že své nedostatky promítají do vás. Nevím, proč mají lidé v povaze to, že když se cítí špatně, hledají někoho slabšího, komu by mohli zavařit a kdo by se cítil ještě hůř, ale mají.

/…/

Všechno jsou to zlobivé krysy.

(z předmluvy autora Krysí fousky)