Ronja, dcera loupežníka

Ukázka z knihy

Ronja se narodila té noci, kdy nad horami řádila bouře. A byla to taková bouře, že všechny zvěř z Mattisova lesa vystrašeně zalezla do svých doupat a skrýší, jenom ty kruté, divé větrnice měly z ní opravdovou radost a křičely a povykovaly, když létaly kolem loupežnického hradu na Mattisově hoře. Lovisu, která se uvnitř chystala k porodu, to tak rušilo, že řekla Mattisovi:

"Odežeň ty hrozné větrnice, ať je tu ticho, jinak neslyším, co zpívám!"

Lovisa si totiž zpívala, když na svět přicházelo dítě. Půjde to lehčeji, tvrdila, a dítě bude mít veselejší náturu, když přijde na svět při písničce.

Mattis popadl kuši a střílnou vystřelil několik šípů. "Už ať jste pryč, divé větrnice," křikl. "Dneska v noci se mi narodí dítě. Copak to nechápete, vy čarodějnice?"

"Dneska v noci se mu narodí dítě, hohó," vřískaly větrnice, "dítě bouře, to bude určitě mrňavé a ošklivé, hohó!"

Mattis vystřelil ještě jednou, přímo do hejna. Jen se mu vysmály a se zlobným jekem uletěly.

Lovisa ležela, zpívala a na svět se dralo děťátko, Mattis odháněl větrnice, jak nejlíp uměl, a jeho lupežníci zatím seděli dole ve veliké kamenné síni u  ohně, jedli, pili a řádili stejně jako větrnice. Nějak si těch dvanáct muselo ukrátit dlouhou chvíli, když napjatě čekali, jak to ve věžní komůrce dopadne. Vždyť za celý jejich loupežnický život se na Mattisově hradě ještě žádné dítě nenarodilo.