Šoša

Ukázka z knihy

Byl jsem vychován ve třech mrtvých jazycích – hebrejštině, aramejštině a jidiš (někteří ji za jazyk vůbec nepovažují) – a v kultuře, která vznikla v Babylónu a nazývá se Talmud. Cheder, kde jsem studoval, byla místnost, v níž učitel jedl a spal a jeho žena vařila. Studoval jsem nikoliv aritmetiku, zeměpis, fyziku, chemii nebo dějepis, ale zákony, jimž podléhá vejce snesené o svátku, a učil se o obětech v chrámu zničeném před dvěma tisíci lety. Ačkoliv se mí předkové usadili v Polsku šest či sedm set let před mým narozením, znal jsem v polštině jen několik málo slov. Žili jsme ve Varšavě v Krochmalné ulici, ale zrovna tak dobře se jí mohlo říkat ghetto. Ve skutečnosti však Židé v Ruskem zabrané části Polska mohli žít, jak chtěli. V každém případě jsem byl anachronismem, ale nevěděl jsem to, jako jsem nevěděl, že moje přátelství se Šošou, dcerou sousedky Bašele a jejího muže Zeliga, má vůbec co společného s láskou. Milostné záležitosti se dály mezi světaznalými mladými muži, kteří si holili vousy a o sabatu kouřili cigarety, a dívkami v blůzách s krátkými rukávy a v šatech s výstřihem. Sedmi až osmiletého hocha z chasidského domu, který navštěvoval cheder, se takové pošetilosti netýkaly.