Tajemný Skellig

Ukázka z knihy

Našel jsem ho v neděli odpoledne v garáži. Den po tom, co jsme se přistěhovali do Sokolníkovy ulice. Zima končila. Maminka říkala, že se nastěhujeme zrovna včas, abychom stihli jaro. Nikdo jiný tam nebyl. Jen já. Naši byli v domě s doktorem Smrťákem a strachovali se o miminko.

Ležel v prachu a špíně za bednami od čaje. Všude kolem je tma. Vypadalo to, že tam takhle leží celou věčnost. Byl špinavý, bledý a vysušený a zdálo se mi, že je mrtvý. Nemohl jsem se víc mýlit. Brzy jsem měl o něm zjistit pravdu, a sice že nikdy na světě neexistovalo jiné takové stvoření jako on.

/…/

Naklonil jsem se přes hromadu beden od čaje a posvítil si za ni a v tu chvíli jsem ho uviděl.

Myslel jsem, že je mrtvý. Seděl s nataženýma nohama a zakloněnou hlavou se opíral o zeď. Byl pokrytý prachem a pavučinami jako všechno ostatní v garáži. Měl hubený obličej. Vlasy a ramena posetá mrtvými masařkami. Posvítil jsem mu do bílého obličeje a na černý oblek.

„Co chceš?“ zeptal se.

Otevřel oči a podíval se nahoru na mě.

Hlas zněl skřípavě, jako by už léta nepromluvil.

„Co chceš?“