Kniha seznamuje čtenáře s osudy nejen předků, ale zejména potomků Jiřího z Poděbrad, kteří se stali přičiněním „husitského krále“ slezskou knížecí dynastií a ke svému kacířskému předku se raději příliš nehlásili. Než ovšem přijali luteránskou víru. Jako minsterberští a olešničtí vévodové přežili dokonce Bílou horu a vymřeli až v polovině 17. století.
Kníže Karel I. Minsterberský, bezesporu pozoruhodná osobnost své doby, se v posledních letech svého života necítil být zdráv a s obavami hleděl do budoucnosti, komu odkáže své dílo. Z jeho zachovalé osobní korespondence víme, že ve funkci vrchního slezského hejtmana dovedl projevit náboženskou toleranci, zejména když z ní mohl vyzískat finanční prospěch. I když nebojoval proti novému náboženství a ve svých knížectvích Lutherovy ideje toleroval, zůstal pevně na svém katolickém stanovisku a navíc věrně sloužil habsburskému panovníkovi.
FUKALA, Radek et al. Poděbradové : rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2.