Publikace představuje specifický fenomén schwarzenberského kulturního dědictví. Vazby tohoto významného rodu k jihočeskému regionu jsou zásadní a spojitost s problematikou památkové péče a Národního památkového ústavu, který knihu vydává, je neopominutelná. Rod Schwarzenbergů vstoupil do českých dějin výrazněji v 17. století a shodou okolností se tak stalo na území jižních Čech. Kniha zaujímá časové rozmezí od 17. až do 20. století v kulturně historickém kontextu.
V prostředí, které nás bude zajímat, nepodléhalo postavení neprovdaných žen změnám času. Víme, že většině rodin se aspoň jedna z dcer neprovdala, ať bylo dětí dvanáct (rodina Jana Nepomuka ze Schwarzenbergu), nebo tři, jako tomu bylo v rodině Josefa Jindřicha Schlika. Nehledejme důvody demografické či vliv urbanizace – prostě se jednalo o dívky, které se narodily jaksi navíc: věno, které byla rodina schopna poskytnout své druhé, třetí, čtvrté atd. dceři, nestačilo té poslední k uzavření odpovídajícího sňatku. Další volbou byl klášter – nepadal však v úvahu příliš často. Volbu dívky, pro kterou nebylo věno, neurčoval pokaždé věk, ne vždy se jednalo o nejmladší dceru. Odsouzení k celibátu někdy „usnadnilo“ tělesné postižení.
Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. 1. vyd. České Budějovice : Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2008. 735 s. Uspořádal a edičně připravil Martin Gaži. ISBN 978-80-85033-10-6