Sedmnáct Třebovských povídek vznikalo v průběhu sedmnácti let- velice přirozeným, nenásilným způsobem: nikdy ne se záměrem napsat povídku, ale vždy z potřeby cosi vyjádřit, sdělit. Autorčin způsob sdělování se za ta léta poněkud proměnil, a tak některé z dřívějších povídek jsou už pro ni z tohoto pohledu „zastaralé“. Při pokusu o úpravu však zjistila,že texty mají zůstat tak, jak k ní přišly a jak je tehdy byla schopna zaznamenat.
V útlém dětství jsem tak milovala barevný rej a hluk prvomájového průvodu, sunoucího se každoročně pod našimi okny, že se mi po něm jednou zastesklo i na podzim, a tak jsem si uvázala pod krk šátek, který sice byl červeno-modrý a navíc posetý bílými puntíky, ale já jsem si v něm hrála na pionýrku v prvomájovém průvodu: a když jsem špacírovala z kuchyně do předsíně, obýváku a zpátky do kuchyně, trochu už znejistělá, jak by hra měla pokračovat, matka mě zamyšleně pozorovala a pa povídala: Víš, ono bylo něco lepšího takovýho pravějšího než pionýři, oni byli skauti.
KOSTŘICOVÁ, Blanka. Třebovské povídky. Lanškroun : TG Tisk, 2007. 89 s. ISBN 978-80-903680-4-0.