Tulák po hvězdách

Tulák po hvězdách

Román Tulák po hvězdách vyšel roku 1915. London byl k dílu inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Eda Morrella, který prožil ve věznici pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrellovo propuštění. Na základě jeho vyprávění pak vytvořil silné dílo o svobodě a utrpení bezmocného jedince, které obžalovává americkou justici a nelidské metody ve vězeních. Vězeň Darell Standing, odsouzený za vraždu na doživotí ve věznici San Quentin, vypráví své zážitky z vězení. Trest mu ubíhá všedně, občas však dostává svěrací kazajku. Například když ho jeden z vězňů obviní, že propašoval do věznice dynamit. Darell skončí opět ve svěrací kazajce. Naštěstí je velmi inteligentní, a tak se mu podaří rozluštit kód, kterým se za pomoci klepání dorozumívají další dva odsouzení. Ti mu tak jsou druhy v těžkém období, kdy mu hrozilo zešílení. Jeden z nich ho naučí dokonce jakési autohypnóze, díky níž se dostává do stavu podobného klinické smrti a může se tak "toulat po hvězdách". Přemýšlí o svých „minulých životech“ (kapitán v římské legii, holandský lodník, trosečník na pustém ostrově aj.) a utrpení samotky a svěrací kazajky přežije. Uvědomuje si, že ve většině svých životů zemřel kvůli osudové ženě a přijde na to, že nejdůležitější je v životě člověka láska. Před smrtí na šibenici dochází k poznání, že: "Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít."