Žánr | Sci-fi |
---|---|
Doporučil(a) | PhDr. Ondřej NEFF |
Klasika, sci-fi jak má být, tedy: jak se mi líbí a jak se nelíbí skoro nikomu.
Smith si byl vědom přítomnosti obou lékařů, ale grokoval, že jejich záměry jsou neškodné; nebylo nezbytně nutné, aby hlavní část své osobnosti vytrhl z meditace. V ranních hodinách, kdy ošetřovatelky obvykle plácají pacienty po tváři mokrými a studenými hadry, se Smith vrátil. Zrychlil tep, zesílil dýchání a začal si všímat svého okolí. Zkoumal je jasným a vyrovnaným pohledem. S láskou zaznamenával veškeré detaily. Viděl je poprvé, neboť ve chvíli, kdy sem byl přivezen, je nedokázal obejmout. Pokoj mu nepřipadal známý; na celém Marsu se nenalézalo nic podobného, a ani v hranatých, kovových kójích Vítěze podobné prostředí nespatřil. Teď když si znovu prožil události, jež spojovaly jeho hnízdo s tímto pokojem, byl konečně připraven toto místo přijmout, chválit je a do určité míry i v sobě s láskou uchovávat. Začal si být vědom i další živé bytosti. Ze stropu putoval dolů veliký pavouk a během své cesty se na vlákně otáčel kolem své osy. Smith jej s potěšením pozoroval a přemítal, zda je to lidské mládě. V té chvíli dovnitř vešel doktor Archer Frame, internista, který vystřídal Thaddeuse. "Dobré ráno," pozdravil. "Jak se cítíte?" Smith prozkoumal tu otázku. První větu zařadil jako formální zvuk nevyžadující žádnou odpověď. Druhý výraz měl v paměti spojen s několika významy. Jestliže jej použil doktor Nelson, znamenalo to určitou věc; když jej použil kapitán van Tromp, byl to formální zvuk. Pocítil nechuť, která se ho tak často zmocňovala, když se pokoušel komunikovat s těmito bytostmi. Ale přinutil své tělo ke klidu a zariskoval odpověď. "Dobře."