Claudius bůh a jeho žena Messalina

Ukázka z knihy

SILANOVA POPRAVA

popíchla Viniciana k zorganizování vzpoury. Když jsem téhož dne v senátu oznámil, že mě Silana chtěl zabít, ale moje stráže mu to překazily a už jsem ho dal popravit, sál údivem strnul. Pak se zvedlo zmatené tlumené reptání, ale vzápětí zase utichlo. To bylo poprvé, co jsem od nastoupení vlády dal popravit senátora, a nikdo nevěřil, že by Silana byl schopen mě zavraždit. Konečně jsem se, podle nich, začal vybarvovat a nadcházela nová vláda teroru. Silana jsem si povolal z Hispánie, jako bych mu projevoval kdovíjakou čest, ale ve skutečnosti jsem měl od počátku v plánu ho oddělat. Zrovna jako Caligula! O tomto jejich smýšlení jsem samozřejmě neměl ani tušení, a dokonce jsem si dovolil malý žertík: prohlásil jsem, jak vděčný jsem Narcissovi za to, že tak bdí nad mou bezpečností, dokonce i když spí. „Nebýt toho snu, nebyl bych si Silana předvolal a on by se tedy nebyl ze strachu prozradil. Usiloval by mi o život nějakým uváženějším způsobem. K vraždě měl spoustu příležitostí, poněvadž jsem mu poslední dobou bezmezně důvěřoval a nikdy jsem ho nedával nedůstojně prohledávat, jestli snad nemá u sebe zbraň.“ Potlesk byl nemastný neslaný.

Nato řekl Vinicianus svým přátelům: „Tak šlechetný Appius Silanus je popraven jenom proto, že císařův řecký propuštěnec má ošklivý sen. Máme dovolit, aby nám dál vládl takový slaboduchý ubožák, tenhle Clau-Clau-Claudius s tykví místo hlavy? Co vy na to?“