Manželka vynikajícího českého herce Rudolfa Hrušínského se ve vzpomínkách vrací k nejlepším létům svého života, kdy jí bylo dopřáno sdílet veškeré radosti a strasti po boku herce, který patří k nejvýraznějším postavám českého divadla a filmu 20. stol., ale i k době mládí, kdy přišla o své nejbližší.
V Plané chodil Rudolf na ryby na zvláštní povolení táborského rybářského svazu. Žížaly mu nosili místní zahrádkáři do hospody v plechovce nebo ve skleničce. Když mu zásoby docházely, s nevinným výrazem ve tváři se připomínal: „Až budeš dělat na zahrádce…Máte žížaly? Pozdravuj je!“ Poslední léto Rudolf strávil v táborské nemocnici, ale několikrát se mu přece jen podařilo dostat se ven. Rudla mi potom vyprávěl, jak táta seděl u vody a žadonil: „Ryby, milý ryby, vy kurvy jedny zatracený, kdybyste věděly, co mne to stálo sil…!“ Ale rybářský bůh nebyl spravedlivý: nechytil ani jedinou.
HRUŠÍNSKÁ, Eva. Eva Hrušínská vzpomíná… 1. vyd. Praha : Achát, 1998. 115 s. ISBN 80-902221-5-3.