Historie mého života (=Paměti)

Historie mého života (=Paměti)

O knize

Italský prozaik, spisovatel a kněz Giacomo Casanova (*1725 - †1798), velmi vzdělaný a sečtělý glosátor společenského dění, je známý především jako dobrodruh a muž, jehož jméno je synonymem pro úspěšného svůdce. Pověst vyhlášeného milovníka si získal pravděpodobně zásluhou svého nejvýznamnějšího autobiografického díla „Historie mého života“ (známého také pod názvem „Paměti“), v němž bez zábran popisuje také svá četná milostná dobrodružství. Kniha, kterou Casanova sepsal na sklonku svého života, kdy působil jako knihovník hraběte Valdštejna v Duchcově, zachycuje téměř celý autorův život. Casanova v ní popisuje své zážitky z dětství, dobu studia, vyloučení z kněžského semináře i bohatou škálu různorodých profesí, kterými prošel. Poutavě čtenářům líčí útěk z proslulých olověných komor benátské inkvizice, putování po Itálii, cesty do Cařihradu a na ostrov Korfu. Při svých dobrodružstvích se setkal s množstvím významných osobností, takže se v jeho pamětech objevili i velikáni jako J.-J. Rousseau, Voltaire, Madame de Pompadour, Mozart či Kateřina Veliká. Casanovova „Historie mého života“ je snad jedním z nejdůležitějších literárních děl, které důvěrně vykresluje prostředí, politiku, společnost i běžný denní život především vyšších společenských vrstev v Evropě před Velkou francouzskou revolucí.