Doporučil(a) | Mgr. Tereza MATÝSOVÁ |
---|---|
Tématická sada | Letní čtení |
Deset povídek, deset přesných popisů deseti situací, deset prožitků, které se buď odehrávají přímo uprostřed magických 90. let, nebo se skrz špinavé sklo přítomnosti ohlížejí zpět na magická léta osmdesátá... Co mají tyto prózy společné, je stručný, nepatetický styl a vyhraněný smysl pro pointu. Ačkoli se autor tematicky pohybuje v naší nejtěsnější současnosti, cosi v jeho textech stále jako by připomínalo literaturu undergroundu – snad je to výrazné outsiderovství vypravěče a jemu podobných hrdinů. Barmanka, feťáci, bezdomovec, restituent zavazujícího majetku, ukrajinský gastarbeiter a další Haklovy postavičky jsou lidé snažící se uprostřed stále bublající vyvřeliny naší nové doby (většinou neúspěšně) zachovat si vnitřní nezávislost, najít si oblast, kde by dokázala přežít jejich potřeba svobody a pozitivních vztahů. Haklovy povídky patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době česká próza přinesla. Kniha je opatřena originálním grafickým listem Borise Jirků.
O Emilu Haklovi se můžete dočíst, že je takovým novodobým Bohumilem Hrabalem. Velkou část jeho próz tvoří rozhovory postav, které výraz „rázovité“ mnohdy zcela nevystihuje, také se děj často odehrává u piva, na mejdanech, u skleničky. A taky na cestách. V knize Konec světa se v jednotlivých povídkách (a taky v rychlorozpustném románu Druhá třetina) dočtete o prvních cizincích v Praze (myšleno polistopadových) a nebo o fantastickém pobytu v Indii – povídka Láďovo poslední tango ve vás možná nevzbudí touhu po cestování, ale zaručeně se budete na vlastní důvěrně známý svět dívat jinýma očima – to ostatně platí pro celou knihu.