Ocenění: | Magnesia Litera » Próza |
---|---|
Ocenění z roku: | 2009 |
Pořadí v TOP 12: | . |
Dvoudílný román Martina Ryšavého „Cesty na Sibiř“ přináší příběh nelehké pouti českého mladíka, který se při cestě za hledáním sebe sama, za láskou a smyslem života dostává až na ruský Dálný Východ. Dílo můžeme chápat jako vývojový román, milostný příběh, cestopis či dokument o stavu současných životních podmínek na Dálném Východě, o němž má autor velmi dobrý přehled. Román upoutá strhující jistotou vypravěčského rytmu a promyšlenou dramatickou skladbou, díky níž se kniha stává v pravém slova smyslu zábavným čtenářským zážitkem.
Ani ráno nebyla doma. Její Julja mi řekla, že odešla ke kamarádce. Snad se ještě nezlobí, obával jsem se, snad ji ještě nestraší vzpomínka na to naše trochu trapné loučení. Byl jsem z toho pomyšlení nervózní, tak jsem se zašel trochu rozptýlit k vycpavačům, do dílny mezi koňské a beraní figuríny.
Pojedli jsme, popili a já referoval Sašovi a Serjožovi o svém výletě do Poviljují. Po chvíli se po strmém schodišti vydrápal do dílny taky brunátný a rozježený muzejník Viljam Jakovlev, zase už pod parou. Hned si s námi připil a zajedl doušek okurkou a kusem uzené ryby. Když jsem zavedl řeč na ňurbinské skopce, úplně se otřásl a řekl, že on by si kvůli nějakému blbému ráji určitě koule uříznout nenechal. Saša se mu smál, že by jeho koulí byla vážně moc velká škoda, protože je největší jakutský plemenný samec. A že by to zdejší obrozování mohl celé zvládnout docela sám.