Ocenění: | Magnesia Litera » Poezie |
---|---|
Ocenění z roku: | 2010 |
Pořadí v TOP 12: | . |
Autorka v celé své básnické tvorbě často akcentuje ty nejvýznamnější stránky lidského bytí – lásku a smrt. Také ze stránek „Domku na vinici“ dýchají milostné a záhrobní tóny, ústředním tématem však je domov, který je pro autorku neméně důležitý. Kolekce básní, které jsou většinou situovány do vysněného prostředí, domu obklopeného vinicemi mimo čas a prostor, tvoří tři oddíly. V prvním převažují niterní, místy až intimní vzpomínky na ztraceného partnera. V druhém se zrcadlí vztah matky a dcery se všemi jeho nuancemi. Třetí část se pak dotýká pomíjivosti okamžiku. Verše Violy Fischerové oslovují svou nenuceností, nadhledem, ale také hlubokým prožitkem, který čtenáři přináší.
Viola Fischerová: Domek na vinici
Ten domek je můj
ale jako by nebyl
Neumím mít
nebo věřit?
Tak cenné zdi
Co v nich minulo štěstí
i neštěstí
Práh domku je ještě teplý
pod zápražím
bosé nohy
Slyšels už tenkrát
hlas cikád
zvučící temno nekonečna
Když tu nezbyly
než ty nohy na kameni
cikády
a hvězdy
piliny v očích
Kameny v zplanělých vinicích
zmizely
I balvan před prahem
obrůstá
Ničím ty šlahouny
věčného života na zemi
pro kus bílé skály
která mi svítí
ze tmy
Víš ještě
jak rychle tu dorůstá měsíc
jak kamenná hora
měnívá barvy
z hodiny na hodinu
jak jsme se milovali
až do ptačího křiku
do oslnivého rána
Po tobě jsem tu líhala
se dvěma
První byl muž
cos ho měl rád
Druhá je holka
jako by vypadla
z tvého a mého hnízda
I ty bys s ní kradl koně
s tím dítětem
kterého ses tak bál