Jméno růže

Jméno růže

Román Jméno růže je postmoderní dílo, jež je interpretovatelné z různých pohledů dle každého jednotlivého čtenáře. Lze je chápat jako historický román, detektivku, filosofickou esej, částečně též dílo hororové nebo teologické, neboť kniha obsahuje více rovin, které se vzájemně prolínají. Vše se odehrává během jednoho listopadového týdne roku 1327. Františkán Vilém z Baskervillu přijíždí do opatství v doprovodu svého žáka, Adsona z Melku, aby zde připravil půdu pro jednání františkánů (zastánců chudoby církve) s delegací avignonského papeže Jana XXII. Po příjezdu je opatem informován o záhadné smrti iluminátora Adelma z Otranta a jako bývalý inkvizitor je požádán o její objasnění. Adelmova smrt však není jediná, která se má ve zdech opatství odehrát: hned následujícího rána je v kádi vepřové krve ze zabíjačky objeven další mrtvý mnich – Venantius. Vilémovi tuší, že ani toto úmrtí nebylo poslední. Dává se do pátrání po okolnostech zločinů, přitom se však také zabývá filozofickými debatami se učeným starým mnichem, obyvatelem opatství, slepým Jorgem z Burghosu. Dochází k dalším záhadným úmrtím. V opatství, v němž se děj odehrává, se myšlenky všech mnichů upírají především k hornímu patru hlavní budovy, ve kterém je umístěn velký a velmi matoucí labyrint chodeb, ukrývající před zvědavci největší knihovnu celého tehdejšího křesťanského světa. Protože všichni zavraždění měli něco společného s knihovnou, zdá se, že zločiny úzce souvisí právě s ní...