Ocenění: | Zlatá stuha » Literární část Magnesia Litera » Kniha pro děti a mládež |
---|---|
Kategorie: | Beletrie pro děti a mládež |
Ocenění z roku: | 2009 |
Pořadí v TOP 12: | . |
Autorská pohádka Pavla Šruta s osobitou dávkou humoru vypráví o lichožroutech, zvláštních bytostech hodujících na našich ponožkách, kteří tak z párů dělají licháče. Originální vysvětlení záhady každé domácnosti – totiž kam se pořád ztrácejí ponožky – je nápaditým počátkem milého a nebývale vtipného pohádkového příběhu. Lichožroutí i lidské postavy jsou barvitě vykresleny a nechybí jim nádech komična. Autor text vynalézavě obdařil jazykovými hříčkami i slovními obraty a všímaví čtenáři budou potěšeni, jak čerpá z reality okolo nás, kdy si bere na mušku nejrůznější společenské jevy – třeba jepičí mediální slávu, konzum či školometství. Text je doplněn krásnými ilustracemi Galiny Miklíkové, které ho umě obohacují o nevyřčené detaily. Jedná se o natolik neotřelé dílo, že zaujme nejen dětské, ale i dospělé čtenáře.
Profesor se otočil do sálu, otevřel své dílo a začal číst. "po staletí tento tvor - ne člověk a ne zvíře - lidstvo provází a sužuje, a přesto nebyl dosud nikým spatřen, natožpak popsán. Kdo je ten tajemný společník a škůdce člověka? LICHOŽROUT! To jméno dostal ode mne a dávám mu přednost před výrazem ponožkožrout, který..." "Chceme je vidět! Chceme je vidět!" přerušil ho skandováním a dupotem netrpělivě vědci. "Ano, ano, dočkáte se," utišil je profesor. "Jak mých lichožroutů, tak vydání mého díla. Budu tedy raději hovořit spatra." S povzdechem zaklapl desky knihy. "První lichožrout, s nímž jsem se osobně setkal, se jmenoval Tulamor." (Nato se ozval potlesk několika badatelů, kteří přiletěli až z Irska.) "Tulamor junior," upřesnil profesor. "Jeho otec Tulamor senior, zvaný Padre alias Velký šéf, býval mafiánským bossem a své ponožkové impérium měl na půdě mé vily."