Mikeš

Mikeš

Na své dětství vzpomíná Josef Lada idylicky jednak v autobiografické knize „Kronika mého života“, ale promítá je i do ostatních knih, a to zejména do dětské knihy o kocourku „Mikešovi“. Hlavním hrdinou této knihy je právě Pepík ševců a jeho tři kamarádi, mluvící kocourek Mikeš, mluvící čuník Pašík a mluvící kozel Bobeš. Když se tato povedená čtveřice dala dohromady, prováděla tak veselá alotria, že se malé děti mohly smíchy uválet. Zvláště čuníkovi Pašíkovi vkládal Josef Lada do úst různá mravoličná ponaučení, kterými bavil své kamarády. Pašík obvykle rozumoval, že správné čunče má být čistotné, dobře jíst a chodit brzy spát a nechodit nikam s cizími lidmi. Je zřejmé, že spisovatel tak chtěl poučit nejen své hrdiny, ale i své malé čtenáře o tom, co je správné. Kocourek Mikeš měl zase velký smysl pro čest a spravedlnost, bojoval proti bezpráví a nakonec zaslouženě došel odpočinku ve „Zlatém domově“, který pro své přátele a všechny opuštěné bytosti zařídil. V každém, kdo četl v dětství Ladova kocourka „Mikeše“ jistě zapustilo kořeny dobro a zlo bylo rázem vymýceno. Nebo ne, pardyjeé kopyto!?