Ocenění: | Kniha mého srdce » Nominace TOP 100 |
---|---|
Ocenění z roku: | 2009 |
Pořadí v TOP 12: | . |
Román se otevírá líčením setkání „zasloužilého“ spisovatele M. A. Berlioze, předsedy Masové organizace literátů (MASOLIT) a mladého básníka I. N. Potápky (používajícího pseudonym Bezprizorný) s tajemným cizincem (za povšimnutí stojí již volba jmen Bulgakových hrdinů!). Cizinec (Woland) je ubezpečuje, že pokud nevěří v existenci Boha, ať věří alespoň v ďábla; jako důkaz jim poskytne předpověď brzké Berliozovy smrti. Tato předpověď (mladá ruské komsomolka mu uřízne hlavu) je však tak vysoce nepravděpodobná, že pro oba literáty představuje cizinec rázem obyčejného blázna. Vše se však do puntíku vyplní, a v Moskvě se začnou dít věci. Hlavní dějovou linií představuje milostný příběh Mistra a Markétky, o němž je na začátku nepatrná zmínka a k jehož rozehrání dochází v závěrečné části. Další dějovou linií je příběh kouzelníka Wolanda s jeho svitou (Korovjev, Azazelo, kocour Kňour), odhalující skryté lidské vlastnosti tím, že splňuje návštěvníkům svých fantastických představeních jejich tajné sny o blahobytu. Poslední dějovou linii tvoří samostatný román Mistrův, v němž jde o konflikt pravdy a práva v dialogu římského místodržícího Judeje Piláta Pontského s Ješuou. Ďábelské síly však nepáchají kupodivu jen zlo, jejich chování je pro lidi přímo prospěšné. Někdy se zdá, jako by autor zastával státní ideologii. Zmiňuje například podvody s valutami a potrestáni těch, kteří se jich na úkor obyčejného poctivého ruského člověka dopouštějí. Čtenář však správně tuší autorův skrytý výsměch těmto policejním praktikám.