Pan Kaplan má stále třídu rád

Pan Kaplan má stále třídu rád

Ze všech frekventantů večerní školy angličtiny vynikal německý žid Hyman Kaplan, který svou pílí převyšoval všechny žáky ve třídě. Ovšem převyšoval je také množstvím chyb, které dokázal udělat. A zdálo by se, že udělat takové chyby snad ani není možné a že pan Kaplan je dělá jenom proto, aby mohl v začátečnické třídě zůstat co nejdéle, anebo aby na sebe upozornil. Je to člověk velmi originální a svým přístupem a vystupováním dokáže celou třídu strhnout k nevídaným diskuzím a výkonům v učení. Dokáže ji však také rozdělit na dva nesmiřitelné tábory, a to na své příznivce a odpůrce. Profesor Parkhill měl s panem Kaplanem velké problémy. I když občas mile překvapí, je spíše pravidlem, že ho deptá svými stále novějšími a originálnějšími jazykovými chybami. Některá rčení páně Kaplanova se dostala do lidové slovesnosti a jsou vskutku neodolatelná. V první fázi dostává čtenář nezvladatelné záchvaty smíchu, čte-li knihu podruhé (potřetí…), s úžasem odhaluje báječnou hru s češtinou (původně s angličtinou) … Údajně prý Svaz amerických ošetřovatelek žádal, aby na obálky kaplanovských příběhů bylo připevněno varování, protože někteří pacienti v pooperačním stavu se prý smějí tak, že jim hrozí prasknutí stehů. Leo Rosten spojil nakonec dva díly příhod pana Kaplana, text podstatně adaptoval, doplnil nové postavy i epizody. V roce 1976 se tedy objevuje zcela nové verze, u nás pod názvem Pan Kaplan má třídu stále rád.