Peníze od Hitlera

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

Kniholink - odkazy
na další služby

LibraryThing

Ukázka z knihy

„V Puklicích byli přesvědčeni, že se nikdo z rodiny nevrátí. Padlo rozhodnutí o národním správci velkostatku i stavebního a strojního zámečnictví, lihovaru a škrobárny.“
„Já s bratrem jsme se přece vrátili… Já nechci lihovar ani škrobárnu. Já chci svůj pokoj a svoji postel a šaty a knížky a porcelánový talíř a… tak proč teda nemůžu zůstat doma?“
Ovládám se, abych mu prsty nesevřela krk, nezatřásla s ním.
„Podívej se, děvenko, to není tak jednoduchý. Jsou věci, kterým ve tvém věku rozumět nemůžeš. Pro nás Čechy je tvůj otec německý konfident. Provinil se proti české národní cti. Proto mu národní výbor zabral – právem – veškerý majetek.“
Děvenko, nejsem kruci žádná děvenka, jsem babizna potáhlá dětskou kůží.
„Ale jak to, že pro hajláky, co ho v Osvětimi zabili, byl táta židák, jenom židák. Já chodila do českých škol, jsem židovské národnosti, občanství mám československé, mrkněte do těch papírů, ty mi po návratu znova opsali a vystavili, bez vytáček, teta Ottla je vyběhala, takže… takže…“
Takže vedle jak ta jedle. Čím víc mám informací, tím míň všemu rozumím. Neklid narůstá.
„Bratr Adin se tu objeví každou chvíli. On vám to všechno vysvětlí líp než já. Abyste věděl, že do sběrného tábora nepatřím. Uvěřila jsem takové… Panence Marii, že… že tady je moje místo, ale… Ta Ženská mě sem vyhnala.“