Povídky z jedné a druhé kapsy

Povídky z jedné a druhé kapsy

Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy (obě 1929, první v lednu, druhá v prosinci; předtím ovšem vycházely postupně v Lidových novinách) můžeme právem považovat za nejlepší sbírky povídek Karla Čapka. Vznikaly po jedné každý den; cestou do redakce si povídku promyslel, a pak ji stačilo „jen“ napsat. Inspirací mu byly četné novinové zprávy. Formu této detektivní povídky – nepochybně poučen svými oblíbenými anglickými autory (především Chesterton) – dovedl u nás k dokonalosti, navíc ji obohatil kombinací námětů noetických s justičními. Spontánnost vyprávění napovídá, že jejich psaní bylo autorovi potěšením. Nezanedbatelnou složkou vyprávění je i humor. Nepřekvapí proto jejich příznivé přijetí v Anglii (byť ne zrovna v nejzdařilejším překladu), kde ji v úvodu doporučil John Galsworthy: Dobré víno však se chválí samo a dobré povídky nepotřebují předmluvu; jen bych rád řekl, že jsem je četl s velkým zájmem – jsou bystré, nevšední, dělají dojem a mají zvláštní příchuť.