Ocenění: | Magnesia Litera » Cena čtenářů |
---|---|
Ocenění z roku: | 2009 |
Pořadí v TOP 12: | . |
V historii každé rodiny se odrážejí tzv. „velké“ dějiny. Nejinak je tomu i ve vzpomínkové knize Jiřího Šimona, ve které líčí očima malého chlapce osudy selské rodiny ve 40. a 50. letech, kdy ji stihl typický osud „kulaků“ – násilné vystěhování a konfiskace majetku. Nepříliš veselé vyprávění o těžkém životě, chudobě a nejistotě plynoucí z této situace je doplněno četnými humornými postřehy. Vyprávění dodávají neopakovatelnou atmosféru také dobové fotografie ze soukromého archivu autora, rodinná korespondence a nejrůznější zajímavé detaily z tehdejšího venkovského života. Autorem předmluvy ke knize je Arnošt Lustig. Na obálce je zachycen Šimonův rodný statek ve Veselé č. 37, odkud byla rodina v únoru 1953 násilně vystěhována. Po dlouhých 47 letech byl rodině v restituci navrácen.
Naši si směli pod jejich dohledem vzít při opuštění usedlosti nejnutnější věci osobní potřeby, několik slepic, kozu, nějakou další drůbež a psa, tehdy jsme měli Haryka. Oba rodiče, otec navíc těžce nemocný, byli velmi deprimováni. Naložili nás do malého skříňového náklaďáku s okénkem vzadu a odváželi do neznámé vesnice u České Lípy. Vzpomínám si, že když jsem se vzdaloval od rodného domu a díval se zadním okénkem, bylo mi nesmírně smutno, maminka plakala a otec i bratr byli zaraženi. Změnilo se tím všechno, změnila se životní perspektiva a vůbec jsme nevěděli, co bude dál. Později jsme se dozvěděli, že po našem odjezdu byl dobytek ponechán bez ošetření a bez krmení, takže tam křičel hlady. V nočních hodinách se k nám údajně někteří vloupali a kopali v kolně a vedle domovního stavení, kde si mysleli, že rodiče mají zakopaný majetek.