Zmizet

Koupit knihu

Vypůjčit knihu

Kniholink - odkazy
na další služby

LibraryThing

Ukázka z knihy

„Po vyučování schválně hodně protahuju obouvání v šatně, aby všichni, co chodí bez oběda, stačili vypadnout, a všichni, co chodí na oběd, šli fakt na oběd, abych zůstal v šatně sám. Se spoustou aktovek. Chvíli na ty tašky čumim, vypadaj jako divný zvířata, jak sou naházený v jednom koutě, jako by se choulily zimou, ale není času nazbyt. Podám si jednu z tašek, asi nechci vědět, čí je, a vytáhnu z ní tu učebnici. Hodim ji k sobě a jdu. Ale ještě než dojdu k hlavnímu vchodu, tak to otočim. Dojdu zpátky a knihu vrátim. Sem zas celej rudej a taky nasranej.“ Na krátko, str. 141. [...]

„Helenka si zapálí cigaretu v autě, to udělala naposledy, když jí Mirek zfackoval a ona šla do auta přespat, ale nespala, kouřila a střídavě brečela, protože věděla, že musí odejít a přitom nemá kam, zase si hledat podnájem, ale co do té doby, a Jiřík přitom spal pořád nahoře v postýlce, jediná možnost je jít na policii a Mirka udat, bude moct zůstat v jejich bytě, na to je srab, aby se s ní nebo s policií dohadoval, to raději odejde do baráku k rodičům, ale co dál, i kdyby ji v tomhle bytě nechal, sen o ženě v domácnosti s domem a velikou zahradou a bazénem je zase vzdálenější, venku bylo pět nad nulou, seděla zabalená v dece, kterou tam měl Mirek, aby neležel na zemi, když musel vlézt pod auto, byly na ní olejové skvrny, takže to bylo horší, to byl důvod, proč v nekuřáckém autě kouřit, teď klidně mohla zastavit. Takže zastaví.“ Věneček str. 262.