Na větrné hůrce

Na větrné hůrce

O knize

„Na větrné hůrce“ (také „Bouřlivé výšiny“ či „Vichrné návrší“) je jediný román britské autorky Emily Brontëové. Ve své době šokoval viktoriánskou společnost nekonvenčním přístupem ke křesťanství, nezvyklým vzájemným prolínáním dobra a zla a odmítavým postojem autorky k tomu, soudit činy hlavních postav. Typickým rysem románu je do té doby nestandardní zacházení s charakterem postav. Brontëová neváhá zažitá románová klišé zcela převracet. Původně podceňovaná kniha začala být ve 20. století považována za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Slavný romantický a dramatický román se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin v Yorkshire. Lockwood – znuděný gentleman z Londýna – si pronajme starý dům Thrushcross Grange (Drozdov) poblíž usedlosti nazývané Na větrné hůrce. Postupně rozplétá složitý propletenec vztahů mezi dvěma znepřátelenými rodinami, žijícími na těchto dvou panstvích. Na počátku příběhu stojí nenaplněná láska, cit, jenž Heathcliffovi jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Neukojitelná krutost hlavního hrdiny po léta ničí životy všech kolem. Dokáže nová láska, která klíčí mezi dvěma nejmladšími členy obou rodů letité spory usmířit…?