Navzdory básník zpívá

Mladý bakalář František Montcorbier, narozený roku 1431 - kdy jeho rodiče prchli z venkova do nádherné, vysněné Paříže, aby unikli před hrůzou války s Angličany - se právě chystá dokončit své univerzitní studium a vydat se na svou životní pouť. Už v té chvíly tuší, že jeho život bude pokračovat stejně bouřlivě jako začal. Přežil již řádění moru, chudobu a rozčarování nad propastným rozdílem mezi životy chudých a bohatých. Osud ho po narození umístil do společnosti chudých, v době mládí však poznal i chuť a vůni života v dostatku, ba přímo přepychu. Po celý život mu bylo osudem pohybovat se mezi oběma těmito světy. Svět bohatých mu poskytne možnost vystudovat, získat znalosti, poznat svět královského dvora i osudovou lásku. Chudoba ho však nutí psát o tehdejším světě, nespravednosti, krutosti, malosti a přetvářce, pobuřovat a rebelovat. Jeho jazyk je vždy ostrý, verše rebelantské, psané stylem neučesaným, bez kudrlinek a pochlebování. Znala je celá Paříž, chudina i vysocí hodnostáři. Jedni je přijímali, druhé popouzely. Vždy v nich však byl přítomen opravdový život, city a vášeň, touha i zklamání, láska i nenávist. Jeho životní příběh se odehrává v nádherných palácích i nejšpinavějších putykách. Jeho přátelé jsou bohatí šlechticové i lupiči a šibeničníci. I on sám nejednou unikne šibenici a stane se štvancem ve vlastní zemi.