Čínské mýty

Ukázka z knihy

Třetí mýtus o stvoření předkládá svěží obraz světa. Líčí, jak se z prastaré mlhy vytvořily dvě kosmické síly Jin a Jang. Jejich vzájemným působením vznikl vesmír. Obloha se objevila jako zaoblená klenba, která zakryla čtyřstrannou plochou zemi. Oblohu k zemi poutaly masivní hory (v jiné verzi pilíře) a vše bylo svázané provazy. Obraz světa z tohoto mýtu o stvoření je tak podobný kosmologii starého Egypta, že nejspíš zrcadlí přenos kultury z Egypta přes střední Asii.

Čtvrtý mýtus předkládá více detailů o kosmických silách Jin a Jang. Popisuje, jak před vznikem světa existoval pouze beztvarý mlhovitý prostor. Z tohoto prastarého živlu vznikla temná síla Jin, jež je navíc chladná, stinná, těžká, femininní a pasivní; a síla Jang, která je světlá, horká, slunečná, étrická, maskulinní a aktivní. Vzájemné působení Jin a Jang stvořilo čtyři roční období a přírodu. Jang zrodil oheň a slunce, Jin vodu a měsíc a později ještě hvězdy.

/…/

Nejzajímavější mýtus o stvoření popisuje obra Pchan Kua, prvorozeného poloboha v lidské podobě. Obr umíral a život z něj pomalu odcházel, z dechu vznikl vítr a oblaka, z hlasu bouře, z očí slunce a měsíc, z končetin hory. Tělesné tekutiny se proměnily v déšť a řeky, maso v zeminu. Z vlasů vzešly hvězdy, z chlupů vegetace. Zuby, kosti a morek se změnily v nerosty. Z hmyzu na jeho těle se staly lidské bytosti. Tento mýtus tvoří série metamorfóz, ve kterých z různých částí těla vznikají analogické části vesmíru. Jde o jeden z mnoha celosvětových mýtu o kosmologickém lidském těle a obsahuje důležité vyprávění o umírajícím bohu a pečujícím bohu, jenž své tělo daroval lidstvu.

Jiná verze příběhu o Pchan Kuovi líčí, jak na počátku času byla veškerá hmota jako slepičí vejce. Po uplynutí osmnácti tisíc let se rozdělilo na éterickou matérii Jang, která stoupala a vytvořila oblohu, a na těžkou hmotu Jin, jež klesla a stvořila zemi. Pchan Ku se narodil mezi těmito posvátnými prapůvodními živly, když se od sebe oddělily. Obr devětkrát změnil podobu a stal se božským a moudrým jako nebe a zem. O Osmnáct tisíc let později vyrostli nebe, země a první člověk do maximálních rozměrů a vytvořili trojici Nebe, Země a Lidstvo. Později se zjevila tři nejvyšší božstva (jejich jména se různí). Vyprávění dále popisuje, jak vznikla čísla a byly stanoveny kosmické vzdálenosti. Líčí také etiologický mýtus o matematické vědě.

(Stvoření světa)