Co je v domě

Ukázka z knihy

Ta dvojice s obličeji a postavami zkreslenými optikou širokoúhlé špehýrky ani vzdáleně nepřipomínala zanícenou náborovou buňku nějaké náboženské sekty. Vyprávět lidem o Písmu svatém chodí většinou dvojice mladých žen s líbeznými úsměvy na rozjásaných tvářích naznačujícími, že budete-li je následovat, podobná blaženost čeká i vás, zatímco postarší narezato obarvená dáma v kostýmku se tvářila spíše unaveně než nadšeně. A vedle ní stojící vyčouhlý hubený mladík působil vysloveně otráveným dojmem. Jenže kdo jiný by zvonil za dveřmi v sedm večer, pokud to zrovna není sousedka, která za vás ráno převzala doporučený dopis?

Marta zajistila dveře řetězem a pak je pootevřela, aby těm dvěma mohla stručně vysvětlit, že snažit se o spásu její duše je pustým plýtváním energií.

„Paní Vaňková?“ zareagovala žena zela v duchu té nejprimitivnější psychologické poučky, že oslovíme-li svůj protějšek jménem, částečně tím oslabíme jeho odhodlání poslat nás k čertu. A je při tom úplně jedno, že jsme si to jméno právě přečetli na dveřích a za minutu už si je nebudeme pamatovat.

„No prosím?“

„Dobrý večer, já jsem Květa Slezáková ze zastupitelstva naší městské části a ráda bych si s vámi pohovořila ohledně dopisů, který jste k nám poslala,“ odrecitovala hbitě a napřáhla k ní ruku, v níž držela objemný fascikl v modrých deskách.