Harry Potter a Ohnivý pohár

Ukázka z knihy

Harry si odložil plášť, vejce i mapu, vykročil k bazénu a rozhlédl se. Ozvěnou od stěn se mu vracel zvuk vlastních kroků. Koupelna byla skutečně nádherná - lákalo ho vyzkoušet si aspoň několik ze všech těch kohoutků; zároveň se však nemohl zbavit hlodavé myšlenky, jestli si z něj Cedric nevystřelil. Jak mu to všechno proboha mohlo pomoci, aby rozluštil tajemství zlatého vejce? Přesto si položil na okraj vany, veliké jako plavecký bazén, jeden z načechraných ručníků, klekl si a otevřel několik kohoutků.

Okamžitě zjistil, že každý z nich obsahuje cosi jako bublinkovou koupel smíšenou s vodou, i když to vůbec nepřipomínalo uhličité koupele, jaké až dosud znal. Z jednoho kohoutku vyletovaly růžové a modré bubliny veliké jako fotbalové míče; z dalšího proudila ledově bílá pěna, tak hustá, až to vypadalo, že by ho snad unesla, kdyby si to chtěl vyzkoušet. Ze třetího se řinuly voňavé tmavorudé mraky, které se vznášely nad hladinou. Harry se chvíli bavil tím, že kohoutky jeden po druhém otvíral a zavíral. Obzvlášť se mu líbil jeden, jehož proud se odrazil od hladiny a skákal po ní ve velkých obloucích. Když už byl hluboký bazén plný horké vody, pěny a bublinek (při jeho velikosti to šlo velice rychle), Harry všechny kohoutky zavřel, sundal si župan, trepky i pyžamo a vklouzl do vody. Bazén byl tak hluboký, že sotva dosáhl nohama na dno, a opravdu udělal několik temp, než zase doplaval zpátky k okraji, kde šlapal vodu a upřeně zíral na vejce. Jakkoli bylo příjemné plavat v horké, pěnivé vodě a mezi obláčky různobarevné páry, nic oslnivého jej nenapadalo, žádný výšleh poznání se nedostavil.

Natáhl paže, vlhkýma rukama vejce zvedl a otevřel je. Koupelnu okamžitě naplnil známý skřípavý jekot a odrážel se od mramorových stěn, zněl však stejně nepochopitelně jako vždy, jen snad byl v ozvěnách ještě silnější. Honem vejce opět zavřel, aby jekot nepřivolal Filche, a napadlo ho, zda Cedric nesledoval právě tohle, když ho sem poslal - a potom zničehonic kdosi promluvil. Harry nadskočil, až vejce upustil a to se rachotivě odkutálelo po podlaze.

„Na tvém místě bych ho zkusila ponořit do vody."

Harry z úleku spolkl pořádnou dávku bublinek. S prskáním se postavil - a spatřil ducha zasmušilé dívky, jak se zkříženýma nohama sedí na jednom kohoutku. Byla to Ufňukaná Uršula, kterou slýchávali vzlykat v odskokovém kolenu na záchodku o tři poschodí níž.

„Uršulo!" vyjekl pobouřeně Harry. „Vždyť já - já nemám nic na sobě!"

Pěna byla tak hustá, že na tom sotva záleželo, měl však nepříjemný pocit, že ho Uršula z některého kohoutku sledovala už od chvíle, kdy sem vstoupil.

„Zavřela jsem oči, když jsi lezl do vody," řekla líně a zamžourala na něj přes silné brýle. „Celé věky ses za mnou nepřišel podívat."

Jo... no totiž..." hlesl Harry a pokrčil se v kolenou, aby měl naprostou jistotu, že Uršula z něj uvidí nanejvýš hlavu. „Vždyť víš, že do tvé umývárny vlastně nesmím. Je přece dívčí."

„Dřív ti to nijak nevadilo," řekla Uršula nešťastně. „A chodil jsi tam každou chvíli."