Hlas

Ukázka z knihy

Elínborg na ně čekala v hotelu.

Ve vestibulu stál velký vánoční strom a celá hala byla vyzdobená jedlovými větvičkami s lesklými ozdobami. Rozkošný chlapec s vlnitými vlasy zazněl z neviditelného stereopřehlrávače. Před vchodem do hotelu stály velké zájezdové autobusy a lidé proudili na recepci. Cizinci, kteří chtěli prožít Vánoce a Silvestra na Islandu, protože si od toho slibovali dobrodružství a vzrušení. Před chvílí přijeli, ale přesto si někteří již stihli koupit typické islandské svetry. Do této neznámé země věčného sněhu a ledu přijíždělo stále více návštěvníků. Erlendur si oprášil mokrý sníh z kabátu. Sigurdur Óli se rozhlédl po vestibulu a objevil u výtahů Elínborg. Strčil do Erlendura a zamířil k ní. Elínborg pozorovala dění. Policisté, kteří přijeli před nimi, zajistili, aby s(e) ničím nehýbali a nikdo se ničeho nedotkl.

Ředitel hotelu lomil rukama a žádal policisty, aby svou činnost nepřeháněli. To slovo použil, když jim volal. Kladl jim na srdce, že hotely žijí ze své pověsti, a naléhavě žádal, aby na to brali ohled. Proto při jízdě sem nezapnuli sirény a žádní uniformovaní policisté nevtrhli do haly a nenechali v ní shromáždit všechny hosty. Ředitel hotelu prohlásil, že hoteloví hosté nesmějí být za žádných okolností zneklidňováni.

Island nesmí skýtat příliš mnoho vzrušení a dobrodružství.

/.../

Řídil hotel už skoro dvacet let, ale něco takového se mu ještě nestalo.

"A to uprostřed vánočního provozu," sténal. "Nechápu, jak se něco takového může stát. Jak se to může stát? opakoval a vyšetřovatelům neuniklo, že ho situace zaskočila. "Je dole, nebo nahoře?" zeptal se Erlendur.

"Dole, nebo nahoře?" zafuněl ředitel hotelu. "Myslíš, jestli už neodešel do nebe?"

"No, o tom se bohužel nemůžeme přesvědčit," odpověděl Erlendur?