Králova přízeň

Ukázka z knihy

„Zítra pojedu do Francie a přivezu s sebou domů tvou sestru Annu,“ sdělil mi na schodech Westminsterského paláce. „Po návratu do Anglie má dostat místo u dvora královny Marie.“

„Myslela jsem, že zůstane ve Francii,“ řekla jsem. „Že  se provdá za nějakého francouzského vévodu nebo někoho takového.“

Zavrtěl hlavou. „Máme s ní jiné plány.“

Věděla jsem, že nemá smysl se vyptávat. Časem se to dozvím. Nejvíc jsem se bála toho, že se provdá lépe než já a budu muset po zbytek svého života chodit v závěsu za její vlečkou.

„Přestaň se kabonit,“ přikázal mi otec příkře.

Okamžitě jsem nasadila dvorní úsměv. „Jistě, tatínku,“ špitla jsem poslušně.

Přikývl a já jsem před ním na rozloučenou vysekla pukrle. Když odešel, pomalu jsem odkráčela do ložnice svého muže. Na stěně tam pro mě viselo malé zrcadlo. Stoupla jsem si před ně a zadívala se na svůj odraz. „Bude to dobré,“ ujistila jsem se šeptem. „Jsem Boleynová, což není tak málo. A maminka pochází z Howardů, jedné z nejvýznamnějších rodin v zemi. Jsem z rodu Howardů a Boleynů.“ Kousla jsem se do rtu. „Jenže ona taky.“

Nasadila jsem prázdný dvorní úsměv a odraz hezounké tvářinky mi to oplatil. „Jsem nejmladší Boleynovo děvče, ale nejsem bezvýznamná. Jsem provdaná za Williama Careyho, který požívá značné královy přízně. Jsem královnina oblíbenkyně a nejmladší dvorní dáma. Tohle postavení mi nikdo nevezme. Ani ona ne.“