Mlhy Avalonu

Ukázka z knihy

V místnosti se rozhostilo ticho, ozývalo se jen slabé praskání ohně. Po chvíli Igraine samu sebe slyšela, jak se dlouze nadechuje, jako kdyby se právě probudila ze spánku. „Co mi to tady říkáte? Chcete snad říci, že Gorlois bude otcem velekrále?“ Slyšela, jak se jí slova ozývají ozvěnou v mysli, a uvažovala, proč jí nikdy nenapadlo, že by Gorloise mohl čekat takový osud. Viděla svoji sestru a Merlina, jak si vyměnili pohledy, a viděla také pohyb ruky, kterým kněžka starce umlčela.

„Ne, pane Merline, tohle musí říci žena ženě. Igraine, Gorlois je Říman. Kmeny nepůjdou za mužem, který se narodil synovi Říma. Velekrál, za kterým půjdou, musí být synem Svatého ostrova, pravým synem Bohyně. Tvým synem, Igraine, to ano. Ale proti Sasům a ostatním lidem ze severu nebudou bojovat jenom samotné Kmeny. Budeme potřebovat i podporu Římanů, Keltů a Kymrů. A ti půjdou pouze za svým válečným vévodou, za svým Pendragonem, synem muže, kterému věří, že je dokáže vést a dokáže jim vládnout. A dávný lid také, ti co hledají syna královské matky. Bude to tvůj syn, Igraine – ale otcem bude Uther Pendragon.“

Igraine na ně nevěřícně pohlédla, už to začínala chápat a její ustrnutí pomalu vystřídal vztek. Vykřikla na ně: „Ne! Já mám manžela a porodila jsem mu dítě! Nedovolím vám, abyste mi znovu určovali život! Provdala jsem se, jak jste mě žádali –l a nikdy se nedozvíte…“ Slova jí zmrzla na rtech. Nikdy nenajde způsob, jak jim popsat svůj první rok po svatbě; dokonce ani Viviane se to nikdy nedozví. Mohla by říci, měla jsem strach nebo byla jsem vyděšená nebo znásilnění by nebylo tak zlé, protože pak bych mohla utéci a skoncovat se svým životem, ale byla by to jenom slova, která by odhalovala jen část toho, co tehdy cítila.