Povolání pro ženu nevhodné

Ukázka z knihy

Cordelia neměla sebemenší předtuchu tragédie, když otvírala vchod do domu, trvale zajištěný jen zástrčkou pro pohodlí nenápadných, diskrétních nájemníků i jejich neméně diskrétních návštěvníků. Nový bronzový štítek nalevo ode dveří se jasně leskl v slunci v rušivém kontrastu s jejich vyrudlým, špínou zaneseným nátěrem. Cordelia přejela štítek uznalým pohledem.

PRYDOVA DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ

Bernard G. Pryde & Cordelia Grayová

Cordelii stálo pár týdnů trpělivého taktního přemlouvání, než Bernieho přesvědčila, že se nehodí připojovat k jeho jménu „bývalý příslušník kriminálního odd. Metropolitní policie“ a před její jméno „slečna“. Jiné problémy s firemním štítkem nenastaly, neboť Cordelia neměla ani kvalifikaci, ani zkušenost vztahující se k oboru, a jediný kapitál, který vkládala do podniku, představovalo její útlé, leč sporé dvaadvacetileté tělo, její značná inteligence, která v bernem, jak se jí zdálo, vzbouzela občas spíš rozpaky než obdiv, a zpola nedůtklivá, zpola soucitná příchylnost k Berniemu samotnému. Cordelia velmi brzy zjistila, že se k němu život sice nijak dramaticky, ale rozhodně obrátil zády. Svědčilo o tom všelicos. Berniemu se nikdy nepodařilo obsadit v autobuse záviděníhodné místo vepředu; ve vlaku se nikdy nemohl pokochat pohledem z okna, okamžitě mu jej zastínil jiný vlak; chléb mu zákonitě padal na namazanou stranu; minimorris jezdil celkem spolehlivě, když jej řídila ona, Berniemu selhával na nejrušnějších, nejnepříhodnějších křižovatkách. Někdy ji napadlo, zda tím, že v návalu deprese či zvráceného mazochismu přijala jeho nabídku spolumajitelství, nepřivolala na sebe i jeho smůlu. Buď jak buď, nikdy v sobě nenašla dost síly, aby na tom něco změnila.

(Povolání pro ženu nevhodné, s. 417-620)