Sběratel kostí

Ukázka z knihy

Pohlédla ke stropu a začala neosobně odříkávat: "Dle svého nejlepšího úsudku jsem dospěla k rozhodnutí, že optimálním řešením bude zastavit vlak a uzavřít ulici, abych zabezpečila místo činu. A tak jsem to udělala, pane."

"Říkej mi Lincolne. A ty jsi..."

"Já...," blekotala, zaražená nabídkou tykání.

"Křestním jménem."

"Amélie."

"Nemusíš se mi omlouvat, Amélie. Byla jsi v právu a Vince Peretti se mýlil."

Sellito při téhle indiskrétnosti znervózněl, ale Lincolnu Rhymovi to bylo fuk. Koneckonců patřil k těm několika málo lidem na světě, kteří si mohou dovolit zůstat na zadku, i když do místnosti vejde třeba sám prezident Spojených států. "Peretti to vyšetřoval tak, jako by mu přes rameno čuměl starosta - a to je nejlepší způsob, jak to zvorat. Měl tam příliš mnoho lidí a udělal strašnou botu, když zase nechal rozdjet vlaky a dopravu. A rozhodně neměl odejít z místa činu tak brzo. Kdo ví, třeba bysme tam někde našli účtenku se jménem nebo nádherný otisk palce."

"To je možné," řekl Sellitto opatrně. "Ale nechme si podobné vývody pro sebe."

Rhyme si pohrdlivě odfrkl a otočil se k Sachsové, která - podobně jako ráno Banks - si právě zkoumavě prohlížela jeho nohy a tělo pod oranžovou přikrývkou. "Rád bych, abys s námi spolupracovala."

"Cože?" Tentokrát mluvila Sachsová s Rhymem přímo.

"Abys s náma dělala," řekl Rhyme krátce. "Na dalším místě činu."

"Ale," zasmála se, "já nepatřím k vyšetřovačce. Jsem obyčejná pochůzkářka. Nikdy jsem tyhle věci nedělala."

"Tohle je ale něco jiného. Detektiv Sellitto ti to potvrdí. Tenhle případ je zvláštní. Viď, Lone? Jasně, kdyby to byl normální případ, nežádal bych tě. Tentokrát ale potřebujeme pár nezatížených čerstvých očí."