Žánr | Literatura faktu |
---|---|
Doporučil(a) | Doc. PhDr. Jiří POLÁČEK, CSc. |
Objemná Seifertova kniha, nesoucí podtitul Příběhy a vzpomínky, byla ve svém oficiálním vydání z roku 1982 poznamenána různýmy redakčními zásahy, a tak je třeba číst až její definitivní edici z roku 1992. Mezi memoáry dalších básníků má dominantní postavení. Seifert v jejích čtyřech oddílech vzpomíná na své dětství a mládí, na řadu známých osobností hlavně z okruhu Devětsilu i na svůj pozdější život. Své vyprávění poetizuje a leckde idealizuje, ale celkově vytváří cenné čtenářsky působivé svědectví o lidech a době.
Sotva jsme se poznali, seznámil mě Halas s Mahenem. Halas Mahena miloval. A mě, musím se přiznat, okouzlil Mahen hned napoprvé a přitom navždycky. Měl něco příjemně mefistofelského, co zářilo z jeho tváře. Viseli jsme mu vždy na ústech a vše, co říkal, bylo zajímavé a vtipné... Mahena měli rádi všichni. Bože, kdybych na všechno zapomněl, na toto jistě nikoli. (Éós, bohyně ranních červánků)