Prvotina Martina Šmause, Děvčátko, rozdělej ohníček (Na cikňi na bari, čarav tro voďori), dostala svůj název podle stejnojmenné romské písně. Kniha se zabývá romskou rodinou Dunkových, která je postupně nucena opustit svůj domov, romskou osadu na Poljaně (východní Slovensko), přičemž je zde sledován především životní příběh Andreje Dunky, nemanželského syna, kterého jeho matka počala s manželovým bratrem, zručným zlodějem. Tento pak proti vůli matka syna odvezl do Prahy, kde ho přenechal svým příbuzným. Děj knihy je tak vyprávěním pohnutého osudu chlapce a jeho dospívání, významně ovlivněného sociálním okolím (dětské domovy, alkoholismus opatrovnice, trestná činnost).
Kniha v roce 2005 získala Cenu Knižního klubu, v roce následujícím pak cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku.
"Andrejkova matka, krásná Mária, byla zasnoubená Dezideru Dunkovi z cikánské osady u Vyšné Poljany. Při svatbě, obřadu mangavipen, jim starý Laco Dunka svázal ruce šátkem a do dlaní jim nalil pálenku, aby navzájem vypili a stvrdili tak slib věrnosti, ale o svatební noci se shledalo, že Mária již počala a roste v ní nový život. Její muž byl spravedlivý a nechtěl rodinu vystavit posměchu a hanbě, a proto se rozhodl svou ženu a potom i sebe zabít. Vstal a šel se na to posilnit do poljanské krčmy, ale tam mu nenalili, že prý až zaplatí, co dluží, a že už sekeru příliš hluboko zaťal. A Dežo zapomněl na bolest, která ho sem přivedla, a vzkypěla v něm horká krev. Ani tu poslední odlívku nedají, gadžové a kurvy pojebaný, ještě včera nalili a najednou pro cigána nemají, křičel a za chváli byl zpátky i se svými bratry Mirem a Gejzou, všichno tři se nahrnuli do výčepu a všechno, co se jim připletlo pod ruce, porozbíjeli, vytloukli okna a chudák krčmář mohl být rád, že se mu podařilo utéct zadem. Ale ani vesničané nehodlali prodat svou paluši lacino a nakonec se jim podařilo Dunky zahnat. Chudák Dežo, když ho bratři táhli zpátky domů do osady, chrchlal krev, zvracel a jeho rozbitá a zkrvavená hlava bezvládně padala na stranu. A jeho oči, černé od ohně, sazí a zaschlé krve, viděly, jak se po pěšince, pár kroků za nimi, belhá stařena pod plachetkou, chrastí kostmi a opírá se o rezavou a ostrou kosu … a Dežo z té hrůzy omdlel. Jen málokdo v osadě věřil, že se z toho vykřeše, ale Mária svého muže pečlivě ovázala a celou noc u něj probděla, konejšila ho, když křičel ze spaní, a na jeho rozpálené hlavě vyměňovala studené obklady. Mária, připravená na svou poslední cestu, byla oblečená do bílých svatebních šatů, a Dežo, když se druhý den probral, v ní uviděl anděla. A najednou neměl sílu vytáhnout nůž a všechno mu přišlo líto. S námahou se zvedl a pak dlouho klečel u zdi , hlavou z ní otloukal hlínu, zvracel a proklínal celý pojebaný svět. Nakonec se rozplakal a další večer přijal svou ženu zpátky. A nežili spolu, dokud Mária neporodila syna. Dali mu jméno Andrej."