Hnízda

Ukázka z knihy

Brácha se vrátil a smrděl rybinou

On to ale smyje!

a to je asi ten největší rozdíl

mezi mnou a bratrem.

Taky si nikdy nevšímá

popravčích pařezů.

 

Kočky odprejskly

jak vystřelené z praku,

když zavíral branku.

 

 

Nesl v tašce tři obrovské kapry.

 

Mával s ní nad hlavou a radostí řval.

 

 

 

Nebe se sunulo k zemi

jako tmavý popraskaný list

s žilami natěsno připnutými

k bezvládnému tělu.

Nechala jsem kočky kočkama,

pařez pařezem, a šla se dívat

na to rybí lpění,

lpění na životě

Usilovně křečí žábrami

babička mi vyrve pár šupin pro štěstí.

 

(s. 51)

 

 

Uvidím… 

   Potápěla jsem se do inkoustu a narážela do útesů ze světel pouličních lamp. Malá holčička se proti mně zmateně motala v pavučině tuhnoucího vzduchu. Na Mírovém náměstí bylo zase plno holubů. Popelových ptáků, nemocných zatraceně tlustých nelétavých ptáků.

   Natočila se ke mně. Jedno oko kaštanově stíralo kontury tonoucího světa, druhé bylo vyloupnuté a křečovitě otevřené víčko nemělo čemu patřit. Ona se dusila v kalužích a zarůstala do bláta. Bílýma rukama melírovala tmu, osahávala tvrdé zdi nepřístupných domů. Ani jsem si nevšimla, jak se ta tma strašně přiblížila. Vždyť to ona úplně všem zkrabatila tváře a nadělala z kuřat holuby.

   Holčička se hodně dívala lidem do očí a hledala. Já kolem ní prošla, jako se prochází kolem mrtvého kotěte. Všimla jsem si, že ten večer jediná neměla v obličeji rysy chrliče.

   
(s. 18)