Násilí bez předsudků

Ukázka z knihy

násilí bez předsudků

násilí bez předsudků je

dát cizímu pánovi na nástupišti

pěstí

nastavit nohu dítěti který

běží kolem

násilí bez předsudků je

znásilnění

bodnutí člověka na ulici

nožem do zad

jen

tak

protnout dva příběhy

jednou událostí

v jednu chvíli –

sblížení

sblížení

sblížení

sblížení

 

blonďatý tulipány

jsou lásky

po kterejch nezbyde než pár vlasů

na polštáři

pár fotek & vyprávění –

jsou lásky

co nejsou než

ústupek

z jedný strany

 

 

kousek zpátky

zapřený ideály jsou

lásky

ze kterejch se vyhoní a

vzpomínky

ze kterejch se vychlastá

 

 

naučil jsem se že

láska

je vždycky za peníze –

igelitky plný reklam

na cestě z obchodu domu

fronty

před stánkama se zmrzlinou

plastový meče z pouti

 

 

 

 

 

 

usměvavý děti

dva lidi co seděj naproti sobě u

stolu s čistym ubrusem –

naučil jsem se že láska

je vždycky za peníze –

 

 

kola na střechách aut

v létě

křičení racků a

večerní procházky po pláži

cestování -  trávení

času někde daleko aspoň na deset dní v roce –

emoce

vymačkaný ze smrti –

žít líp než ty co žili a

nechat po sobě víc než dluhy aby

někdo na jaře upravil hrob a

na               narozeniny

                   úmrtiny & dušičky

zapálil svíčku –

není to tak

složitý

říkal jsem si

není to tak složitý a

pak

pak jsem potkal jí –

 

 

česala si maličký culíky – jako dva

blonďatý tulipány z hlavy

věřila že

musí bejt něco jako

smysl života & štěstí

věřila na něco mezi

nebem & zemí + že

láska

je víc než slovo z filmů & knížek že

láska je víc než slovo

 

 

na oblbování mladejch holek a

tak jsme se jako že hádali

vyráželi na dlouhý procházky poznávali

kytky & ptáky

po křiku

drozd zpěvný

říkal jsem

drozd zpěvný

říkal jsem a

ona se smála

 

že ne –

naučila mě chodit po obrubníkách a

nebát se pavouků

tolik a já jí

trhal pampelišky

kopretiny

šípkový růže a všechno

co to jaro kvetlo – zlobila se že

ať to nedělám ale já doufal & věřil

že jí to těší –

snažil jsem se bejt lepší

mladší & naivnější ale

už nejsem hodnej kluk –

jsem ten co ožere z dortu marcipánový kytky

když se nikdo nedívá - -

 

 

jsou slova

jak dlažební kostky –

 

jseš

p    o

vrchní

 

 

 

jseš

p    o

vrchní

 

 

 

jseš

p    o

vrchní

 

 

slova

co rozdrolej čtvrtrok

na maličký kousky a

představy o tom co & jak &  proč

dál

někam schovaj –

jednou bych se rád vypsal z toho jak

jsem naposled seděli u vody a ona mi

vrátila náramek co jsem jí dal –

jaký to bylo když řekla že

já si ho nezasloužim a

oba jsem věděli jak moc je to fráze –

stejně jako co řekla pak že

budeme přátelé a

nezlob se –

nezlob se - -

 

 

komáři mi žrali ruce

chtělo se mi křičet ale

řek jsem že dobře a

nebrečel protože

už jsem velkej kluk a vim že

lidi se potkávaj & rozcházej a

není to jen o tom

jak na sebe pasujou jejich srdce

emoce

vymačkaný ze smrti

emoce

vymačkaný ze vzpomínek na lidi který

jsme znali & už nikdy neuvidíme

jít dál

jít dál & neotáčet se –

naučil jsem se že

 

 

ve sračkách se neutopí ale

topit se dá třeba pořád + že

to není hrdinství

 

 

jsou noci

kdy ani poblitý pyžamo není dost důvod

k otevření očí a pak večery kdy

bych sežral hovno za jedno obejmutí

za to

moct se k někomu přitulit a

nemuset druhej den do práce –

 

 

jsou noci že

vůbec

vůbec nejde spát - -

to si pak občas prohlížím fotky tý doby

jsem sentimentální a

říkám si že

co bylo špatně –

co bylo špatně a jako bych jí zase

vplítal prsty do vlasů

 

 

snažil se o něco jako copy a

myslim na to jaký by asi bylo

dokázat se pořád dokola dojímat smrtí a

zamilovávat se pokaždý stejně bláznivě

jako poprvý

a

proč to nejde