Zatím poslední kniha Natálie Kocábové s podtitulem Cesta za světlem představuje jakési ukončení volného triptychu, tvořeného předchozími knihami Monarcha Absint a Schola alternativa.
Příběh se odehrává ve světě, ve kterém již většina populace vymřela. Hlavní postava Natálka, z níž jsou kromě jména patrné autobiografické prvky, potkává na své cestě za světlem sedm mytických postav, zastupujících lidstvo a jeho atributy (hříh, smrt, samota, válka, čas, ďábel, oběť), přičemž se v jejím průběhu musí vyrovnat s různými nástrahami a samotou. Autorka opět užívá hovorouvou češtinu, mnoho vulgarismů či vymyšlených neslušných neologismů.
"„Podívej se na ně, synu. Podívej se na všechny ty bastardy!“ Sněhurka tam stále byla. Sněhurka a její syn. Skoro bych na tu dvojici zapomněla. Byli jako Laurel a Hardy, Pat a Mat, Tom a Jerry. Její slova mě uhodila, zloba a nekonečná síla. Ta máti z Venuše. Vykopaná z bronzový hlíny. Vypasená Boží žilou. Spravedlivá a slepá. Váhy maj vždycky pravdu. A když má někdo pravdu, je lepší vzít nohy na ramena. Co mohla mít Sněhurka připravenýho? a) Vodu, b) mačetu, c) střelnou zbraň, d) elektřinu. ????? Zavoláme přítele na telefonu? Protože padesátiprocentní nápovědu jsme již vyčerpali a žádný publikum tu dnes bohužel není, abychom se ho mohli zeptat. Aha ... ano ... vybíráme možnost C – střelnou zbraň. Tak tedy zvolme CÉ. A jsme pěkný kriplové – ani jedna z variant to nebyla. Jsou to: BASEBALLOVÝ PÁLKY."