Tvar jiného ticha

Ukázka z knihy

* * *

Spánek je mou nadějí,
pramenem kalné vody,
nesnesitelným obrazem.
Propast v něm spočívá
jako nezralost.
Zvuk deště vnímám stále jako mrtvá.
Stromy se kloní k výšinám,
já nemohu.
Beznaděj se line z každodenního chleba,
přesto poznávám hořkost
pouze zdánlivého nasycení.

 

 

O nevinnosti 

Už jí nasazují pouta, aby ji viděli plakat.
Nevinně bílá víla, nikým neviděná,
rozplynula se jim pod provazy.
Krvavě rudá záře z oblohy protínala děsivé ticho,
jež vlálo nad světem v oné noci.
Nevinnost stoupala k obloze jako dým.
Tolik bílá, krvavě bílá -  nikdo nepochopil.

  

 

Věnováno Ivanu Jirousovi

Nauč mne prosím, být dítětem jitrocele.
Nauč mne sklonit se nad zelenou trávou,
políbit a odprosit ji za ranní srp.
Proč tvé obydlí mlčí?
Pole už nachoví, je čas.
K životu se probouzejí dravci,
aby mohli spatřit padat z nebe krev.
Nemohu se pohnout z místa,
stojím příliš blízko soumraku posledního dne života.