Peříčko v bouři

Motto:
"Když jsem byl malý kluk, děda i vyprávěl o vzdáleném strýci, který žil během kulturní revoluce v Číně. Slíbil, že příbuzným v Americe pošle svoji fotku. Když bude situace dobrá, bude stát, povídal. Když bude špatná, bude sedět. Na té fotce, kterou nám poslal, zašeptala babička, ležel."
(David Henry Hwang, 1997 – současný americký dramatik).

Emily Wu vypráví příběh svého dětství stráveného v Číně v době kulturní revoluce a vlády Mao-Ce-Tunga v 60. – 70. letech 20. stol. Příběh začíná jejími třetími narozeninami, kdy se ve vzpomínkách vrací do doby, kdy šla s matkou navštívit otce do koncentračního tábora a končí po 19. letech okamžikem, kdy se po smrti Ma-Ce-Tunga politická situace v Číně uvolnila a ona se dostala na univerzitu. Mezitím čtenáře provádí bez sentimentu a věcně svým dětstvím a dospíváním, vzpomínkami na teror, krutosti Rudých gard, hladomor, nemoci, veřejné zostuzení jejího otce, významného univerzitního profesora a překladatele z americké literatury, který byl označen za „pravičáka“ a nepřítele „kulturní revoluce“. To přineslo bídu nejen celé rodině, ale toto označení se s ní táhlo jako cejch celé dětství, kdy pocítila šikanu od spolužáků a i když později vstoupila do komunistického svazu mládeže, tak stále se s ní jednalo jako s nepřítelem lidu. Její život nebyl jen ta tmavá strana, vyvstávají tu i okamžiky křehkého přátelství, kdy své kamarádky ztrácela tak najednou a nečekaně, a první intenzivní milostný cit, který byl ovšem za daných politických okolností nepřípustný.

Pro čtenáře-našince jsou překvapující momenty, kdy vystupuje na povrch jiná kultura a mentalita. Jako dcera a sestra dvou bratrů měla pro dnešního (současného) čtenáře podřízenou roli jako dívka, resp. žena, byla vychována tak, aby se byla schopná postarat o domácnost (od pěti let chodila nakupovat, vařila, prala), o bratry, atd. Když otec vyprávěl bratrům pohádky, tak ji vykázal z pokoje, že to není určeno pro její uši...

To, že Emily Wu (původně I-mao) přežila všechny útrapy, těžké nemoci, neustálý hlad a nedostatek potravin a bídu všeho druhu lze považovat za malý zázrak. Silný příběh, který přibližuje skryté a temné stránky života v době, která měla přinést „kulturní revoluci“.

Každopádně nelze při čtení zahnat zvláštní pocit, kdy se mimoděk vynořují z paměti útržky naší nedávné minulosti (zaplaťpánbůh pro nás už jen zprostředkované). Člověk má špatné svědomí, když si ke čtení vezme něco k jídlu....